Aljaška a Kanada 2001
OBSAH | MAPA CESTY | FOTOGALERIE | STATISTIKA | ODKAZY


Přílet do Vancouveru

Je 25. srpna 2001, nádherné sobotní dopoledne a letadlo společnosti Lufthansa se právě odlepuje od rozjezdové dráhy ruzyňského letiště. Natěšenost na šestitýdenní cestu Kanadou a Aljaškou dosahuje svého maxima, pocity se postupně s přibližující se realitou v podobě kanadských imigračních úředníků stávají spíše smíšenými. Rychlá změna okřídleného obra ve Frankfurtu a po několika dlouhých hodinách se už vznášíme těsně nad vrcholky pobřežního pásma hor v okolí Vancouveru, největšího města provincie British Columbia, nejzápadnější to kanadské provincie. Obávaný vstup na kanadskou půdu probíhá nečekaně hladce, bez větších problémů se mi povedlo provézt slušnou zásobu potravin. Razítko ve svém pasu můžu považovat za jakési symbolické přestřižení startovní pásky a tento okamžik za začátek cesty na vysněnou Aljašku. Těším se na shledání s ostatními, kteří již dobrý týden křižují USA na cestě z Wisconsinu (Karel a Katka) přes Colorado (připojuje se Věra). Těším se i na naši starou Dodávku, kterou jsem viděl naposledy před necelým rokem zahýbat za roh ulice na Manhattanu. 
Dnes už si bohužel nevzpomínám odkud pramenila má utkvělá idealizovaná představa, že budu na letišti vyzvednut, když byla jasně dopředu avizována jistá dosti vysoká pravděpodobnost, že se ostatní na svém příjezdu do Vancouveru trochu opozdí. Každopádně po dvou hodinách čekání v odletové hale s těžkým báglem bezmocně spočívajícím na letištním vozíku, který nejevil sebemenší známky odhodlání k cestě na Aljašku, jsem přece jen poněkud znervózněl. V hlavě myšlenky všelijaké - například jsem se psychicky připravoval na nocleh na letišti, stopování na Aljašku a tak podobně. Když už jsem se skoro začínal pídit po internetu, zjevily se náhle Káťa s Věrou, pak jsem spatřil Dodávku a už bylo jenom dobře. 
Celý zbytek dne pak byl jak ve zrychleném filmu - výjevy z vancouverských ulic, panorama  města, moře, hory, to vše na pozadí sdělování si zážitků z dosavadního průběhu prázdnin, takže mi doteď není jasné, jak jsme se odtamtud vlastně vymotali, když cestě nikdo v autě prakticky nevěnoval pozornost. Asi padesát kilometrů na sever od města jsme to zapíchli v kempu v provinčním parku Squamish. 

První kilometry na sever

26. srpna 2001: Když jsem se dnes probudil, byl jsem si naprosto jist tím, že už je ráno a přesto se začalo rozednívat až po dobrých třech hodinách bezesného ležení ve spacáku. Je vidět, že se přece jen ten devítihodinový posun na mém biorytmu trochu podepsal a bude třeba počítat s několika dny aklimatizace. 
Naštěstí jsem se vyspáním alespoň částečně zbavil včerejšího popříletového šoku, díky němuž jsem téměř nebyl schopen vnímat své okolí a nádherná scenérie, kterou jsme projížděli v okolí Vancouveru mě nechávala téměř chladným. Až dnes ráno jsem si pořádně uvědomil, jaká je to paráda takhle být na začátku vysněného putování na Aljašku a hned jsem měl o to větší náladu. Docela dlouhou dobu nám trvalo, než proběhly všechny ranní úkony a tak jsme vyrazili až před polednem vítáni nádherně slunečným a teplým dnem. Whistler, světoznámé lyžařské a turistické středisko a naše první zastávka, přišel po 50 kilometrech. Spousta turistů, přeplněná parkoviště, alpská scenérie, teď v létě v módě očividně downhill na horských kolech. Působí to celé ale tak nějak uměle a civilizovaně - my musíme dál. Scenérie zvolna krásní, za městečkem Pemberton přicházejí divoké hory a my se rázem můžeme přesvědčit o oprávněnosti názvu silnice, po níž jedeme: Sea-to-Sky Highway. Projíždíme divokými lesy, míjíme zaledněné vrcholky a o chvíli později se pro změnu noříme do hlubokého kaňonu. Silnice se tu vine více než dvě stě metrů nad dnem údolí a nad hlavami se tyčí dva kilometry vysoké svahy mohutných hor. Tenhle úsek získává hodně bodů do pomyslného žebříčku zážitků.

Krajina v okolí Pembertonu
Krajina v okolí Pembertonu
nic
Ledovec v Joffrey Lakes Provincial Park
Ledovec v Joffrey Lakes Provincial Park

Pohoří Lillooet Range mezi Pemberton a Lillooet
Pohoří Lillooet Range mezi Pemberton a Lillooet
nic
Naplavené dřevo na jezeře Duffey Lake
Naplavené dřevo na jezeře Duffey Lake

Městečko Lillooet už leží na druhé straně hor. Dostáváme se se do sušší oblasti srážkového stínu a chvíli kopírujeme hluboké údolí řeky Fraser, aby jsme v podvečerních hodinách najeli nedaleko Cache Creek na silnici Caribou Highway. Ještě ten den jsme dojeli do městečka 100 Mile House, kde jsme těsně před setměním zakotvili v malém kempu

Obsah | Pokračování

 HOME | MAPA CESTY | FOTOGALERIE | STATISTIKA | ODKAZY