Aljaška a Kanada 2001
OBSAH | MAPA CESTY | FOTOGALERIE | STATISTIKA | ODKAZY


Po Caribou Highway do Prince George

27. srpna 2001: Ještě jsem se nestačil aklimatizovat - ráno jsem se zase vzbudil o dost dřív než ostatní. Sešel jsem k potoku, nad kterým byl náš kemp a zatímco jsem pozoroval hučící vodu, přemýšlel jsem o Aljašce, medvědech a o tom, zda již jsme v dostatečné divočině. Snídani a balení jsme zvládli o dost rychleji než včera a s vervou jsme se vydali na cestu na sever po Caribou Highway.
Pokračovala kouzelná krajina z včerejšího večera: mírně zvlněné kopce, hluboké lesy, pastviny s dobytkem, hodně jezer - hory jsme již dávno opustili. Oblast podél silnice je poměrně "hustě" osídlena, co pár kilometrů je vidět samota osada či víska - pravda - měst tu je poskrovnu. V jednom z nich - Williams Lake - jsme nabrali stopaře, kluka s holkou, kteří stopovali z Vancouveru do Vanderhoof, což sice bylo na naší cestě, ale my jsme je po 300 kilometrech vysadili na okraji Prince George, kam jsme zajížděli kvůli internetu, bance a nějakým nákupům. Tohle město ve středu Britské Columbie má kolem 75 000 obyvatel a je posledním větším sídlem na naší cestě na poměrně dlouhou dobu, ale mimo příjemnou knihovnu s internetem tu pro nás nic zajímavého není. Konečně jsme si vyměnili kanadské dolary a já si pořídil uspokojivou mapu západní Kanady. Taky tu začalo porvé od výjezdu z Vancouveru pršet. 

Se stopaři u Prince George
Se stopaři u Prince George
nic
Yellowhead Highway po dešti
Yellowhead Highway po dešti

Yellowhead Highway

Z Prince George uháníme na západ po Yellowhead Highway, osídlení pomalu řídne, pastvin ubývá a lesy začínají být divočejší. K tomu všemu se na sklonku dne lepší i počasí a večerní paprsky slunce dávají vyniknout barvám okolní krajiny. Pomalu hledáme kemp a kousek za Fort Fraser konečně narážíme na ceduli, která nás zavádí prašnou cestou na jakousi "samotu u lesa". Zjišťujeme, že Camino Real Campground není v žádném případě obyčejný kemp. Manželé Azu a Don Rudlandovi si jej podle svých slov "postavili" hned vedle svého domu s jediným cílem - potkávat a poznávat různé lidi. Jejich dnešním "úlovkem" jsme tedy my. A tak nás hned Azu, která je původem z Mexika, provádí po okolí, nadšeně vypráví o historii a zajímavostech kraje a nakonec se náš rozhovor přesouvá do jejich malého domku, kde se k nám později připojuje i Don. Byl z toho překvapivý večer u příjemných lidí uprostřed kanadské divočiny a určitě by bylo skvělé se tu pár dní zdržet, zvlášť když jsme o to byli žádáni. Aspoň si zítra zajdeme k nedaleké řece zachytat ryby. 

28. srpna 2001: Druhý den nás vítá až neuvěřitelně krásné počasí a po výborné "kanadské" snídani trávíme celé dopoledne u řeky Nechako River, kde se pokoušíme s Karlem poprvé v životě chytat ryby. Bezúspěšně. Kolem oběda nás to přestalo bavit a i když Don sliboval, že odpoledne u jezera by lovecký výsledek byl stoprocentní a i když vidíme, že strávit by se tu skutečně dalo mnoho dní, raději se loučíme s našimi pohostinnými přáteli a pomalu se vydáváme na další cestu. 

Snídaně u Dona a Azu
Snídaně u Dona a Azu
nic
Domek Rudlandových
Domek Rudlandových

Camino Real Campground
Camino Real Campground
nic
Malý zádrhel na Yellowhead Highway
Malý zádrhel na Yellowhead Highway

Pokračujeme dál po Yellowhead Highway, ale ještě se ani pořádně nestačil zahřát motor a už zase stojíme. Zdržení způsobila prasklá zadní pneumatika. Auto nám tak dává najevo, že na tak náročnou cestu by si určitě zasloužilo kvalitnější obutí. Chystáme se rozdrbané kolo vyměnit, ale ani jsme nestačili vyndat nářadí a už u nás zastavuje starý pick-up, vystupuje ochotný Kanaďan a spěchá na pomoc se svým nádobíčkem. Stejně se ale zdánlivě banální operace dost protáhla, protože kolo bylo tak přirezlé, že jsme do něj museli asi dvacet minut vší silou mlátit heverem (nic lepšího po ruce nebylo), než se uráčilo povolit. Poděkovali jsme našemu pomocníkovi a jeli dál, přičemž jsme po cestě hledali nějaký pneuservis, protože jízdu bez rezervy nechceme riskovat. Naštěstí máme jedno náhradní kolo a dvě pneumatiky schované v autě, tak jde jen o to nechat je obout. Kvůli tomu jsme další hodinu strávili v Burns Lake. 
V průběhu dne se krajina podél Yellowhead highway nijak zásadně neměnila a až na prahu večera jsme opět po dlouhé době začali vjíždět do hor. Už za šera jsme zastavili na okraji vesnice Moricetown, u takového zajímavého kaňonu, kde indiáni v řece chytali lososy a hned je prodávali u silnice. Dostali jsme chuť tuto rybu ochutnat a když jsme se dozvěděli, že stojí jen tři dolary a že hned za řekou je levný kemp se sprchami a dřevem zdarma, bylo rozhodnuto a hodinu poté již lososí podkovičky voněli na roštu. Nečekaně excelentní pochoutka byla tou pravou tečkou za zážitky nabytým dnem. 

Obsah | Pokračování

 HOME | MAPA CESTY | FOTOGALERIE | STATISTIKA | ODKAZY