Aljaška a Kanada 2001
OBSAH | MAPA CESTY | FOTOGALERIE | STATISTIKA | ODKAZY


Whitehorse

3. září 2001: Když ráno procitám, Karel s Káťou se už chystají na stop. Než jsem se vybelhal ze stanu, byli už pryč. Vracejí se až za několik dlouhých hodin, které jsem věnoval bezvládné rekonvalescenci ve vyhřátém spacáku. Balíme, snídáme, vyjíždíme. Hnusné počasí úspěšně dokázalo zabránit plánovanému focení krásných jezer a hor po cestě do vnitrozemí. Se vzrůstající vzdáleností od moře však mraky mizí a v okolí Whitehorse už je přívětivěji. Těšíme se po dlouhé době do města, jediného široko daleko. Dvacetitisícový Whitehorse je hlavním městem Teritoria Yukonu. Zastavujeme před knihovnou, bereme za kliku a nic. Nechápavě na sebe hledíme. Co se děje? Je první záříjové pondělí - Labor Day, jeden ze státních svátků. To je zásadní čára přes rozpočet. Bezradně bloumáme po liduprázdném městě a snažíme se v těch několika otevřených obchodech sehnat alespoň něco k snědku. Rozhodujeme se pro dnešek už nikam nepokračovat, protože jsme z přechodu Chilkootu tak vyřízení, že bychom stejně nebyli schopni jít zítra na túru. Jedeme za město do kempu a alespoň si děláme příjemný večer s pivem a kuřecím masem.

Dřevěný kostelík ve Whitehorse
Dřevěný kostelík ve Whitehorse

4. září 2001: Whitehorse jsme již měli od včerejška poměrně dobře zmapovaný a tak jsme dopoledne zamířili do knihovny na internet, mezitím si nechali vyměnit olej, prošli pár obchodů, Karel s Káťou si koupili samonafukovací karimatky, já a Věra protimedvědí rolničky, autu jsme přilepšili jednou pěknou ojetou náhradní pneumatikou a teď odpoledne pokračujeme dál. 

K národnímu parku Kluane

Když opouštíme Whitehorse ženouc se vstříc národnímu parku Kluane (na který se mimochodem dost těším), jsme nuceni na výpadovce z města zastavit dvěma stopařům, vlastně tak trochu našim "starým známým" - mladému páru z Nového Zélandu - které jsme potkali v kempu na Chilkoot trail. Jsou právě na začátku své jednoroční cesty kolem světa, kterou započali ve Vancouveru a teď směřují do Denali na Aljašce. Od nich se mimo jiné dovídáme, že tento národní park se bude někdy v první polovině září uzavírat. To jsme vůbec netušili. Budeme muset s jeho návštěvou neotálet. Zatímco hovor živě plynul, začaly se s ubíhajícími kilometry na obzoru pomalu tyčit dosti vysoké hory, oblast národního parku Kluane, kde se mimo jiné nachází nejvyšší hora Kanady - 5959 metrů vysoký Mt. Logan a část nejrozsáhlejšího ledovcového pole na světě (mimo severní a jižní pól), jehož druhá polovina už leží na Aljašce a které se odtud táhne až k moři. Celé území je pro svou obrovitou rozlohu, nedostupnost a značnou nehostinnost člověkem prakticky nedotčeno. Lidské aktivity, jako je turistika, se tak zhusta omezují pouze na jeho severovýchodní okraj podél Alaska Highway a hlouběji do parku se dá dostat pouze letadlem. 

Alaska Highway před Haines Junction
Alaska Highway před Haines Junction

V Haines Junction je visitor center, kde každému poskytnou veškeré informace ohledně možností, jež se tu naskýtají a zároveň se zde registruje pro vícedenní túry. My jsme si tu sestavili itinerář pro následující tři dny takto: zítra se pokusíme zdolat nedalekou 2330 metrů vysokou horu Mt. Decoli, odkud by měl být nádherný kruhový výhled a pozítří vyrazíme na dvoudenní výlet podél řeky Slim´s River k ledovci Kaskawulsh Glacier a zpět. Z visitor centra jsme zamířili do nejbližšího kempu Pine Lake Campground, kde jsme strávili příjemný večer u ohně s našimi dočasnými spolucestujícími z Nového Zélandu. 

Výstup na Mt. Decoli

5. září 2001: Ráno jsme novozélanďany vysadili v Haines Junction a sami dále pokračujeme ještě asi 20 kilometrů k místu, kde začíná naše túra na Mt. Decoli. Počasí není sice ideální, fouká silný a studený vítr a většina okolních hor má vrcholky schované v mracích, ta naše ale vykukuje celá. 

S kolegy cestovateli z Nového Zélandu
S kolegy cestovateli z Nového Zélandu
nic
Mt. Decoli - 2330 m
Mt. Decoli - 2330 m

Jde se. Nejprve lesem, pak dlouho podél potoka - chvíli po jeho kamenitém suchém dně, chvíli zas skrz hustý porost na břehu - stále mírně do kopce. Nakonec potok opouštíme, přecházíme přes vysokohorskou louku a začínáme se doslova škrábat po strmé kamenité stráni nahoru do sedla. Až tam to je víceméně bez problémů, počasí na hřebeni nás ale docela zaskočilo. Nárazový vítr, který skoro sráží k zemi, drobný déšť, zima, navíc není téměř nic vidět, jen na malou chvilku jsme nejasně v dálce zahlédli rozlehlé modravé vody jezera Kluane Lake. Na samotný vrchol zbývá už jen něco přes sto výškových metrů, ale v téhle sibérii nemá cenu riskovat. Chvíli sedíme v závětří, cvakli jsme "vrcholové" foto a rychle lezeme dolů. Tam už je zase docela příjemně a tak se po krátké pauze na jídlo v klidu vracíme stejnou cestou k autu. 

Po cestě na Mt. Decoli
Po cestě na Mt. Decoli
Ovce aljašské
Ovce aljašské
Pod Mt. Decoli
Pod Mt. Decoli

Celá tůra nám trvala 6 hodin a za tu dobu jsme nachodili asi 17 kilometrů s převýšením kolem 1200 metrů a i přesto, že jsme nepokořili vrchol, to byla paráda. 
Odpoledne jsme odjeli zpátky do Haines Junction do visitor centra, kde jsme se zaregistrovali na následující dva dny na již zmiňovanou Slims East Route. Pozorně jsme vyslechli všechny pokyny a rady na cestu včetně zajímavé informace o tom, že oblast, do níž směřujeme, je medvědím rájem a že tam v tu dobu budeme jedinými turisty. Hodně místa v batozích nám tak poprvé zaberou protimedvědí plastové přepravky na jídlo. Ještě ten večer jsme se pak přesunuli přes 70 kilometrů daleko ke Kluane Lake, kde nedaleko od silnice začíná naše zítřejší túra a kde jsme také tuto noc přespali. 

Obsah | Pokračování

 HOME | MAPA CESTY | FOTOGALERIE | STATISTIKA | ODKAZY