Aljaška a Kanada 2001
OBSAH | MAPA CESTY | FOTOGALERIE | STATISTIKA | ODKAZY


Glacier National Park

3. října 2001: Ráno ani nemůžu dospat, jak se těším na další jízdu. Je to způsobeno také tím, že každý večer se stmívá již po sedmé hodině, to už dál nejedu a vzhledem k tomu, že nemám sám co dělat, tak chodím pravidelně spát v osm nebo v devět. Potom i když spím třeba deset hodin, probudím se a ještě je tma. Docela přituhuje. Každodenní ranní rituál v podobě kontroly olejů a vody je bez rukavic stále méně příjemný. Dneska ani nesnídám, vyrážím na cestu a pomalu i s autem rozmrzáme.
Projíždím rozsáhlým staveništěm. Lituju opotřebovanou ženskou středních let, která v té zimě musí stát venku, držet ceduli, zastavovat a pouštět auta. Je zajímavé, že na stavbách pracují ženy poměrně často, třeba jezdí s válcem. To jsem u nás ještě neviděl.
Hustě zalesněnou kopcovitou a po ránu mlžnou krajinou se kolem četných jezer ženu do Kalispellu. Jsem v malém časovém skluzu, chvátám do nedalekého národního parku Glacier. Visitor center v Apgaru není vůbec tak přátelský jako v předchozím národním parku. Když se ptám na nějakou horu, na kterou by se dalo vylézt, jsem odkázán do visitor centra v průsmyku Logan Pass. Ženu si to tedy podél jezera McDonald po neuvěřitelně úzké vyhlídkové silnici Going-to-the-Sun Road, která je v závěrečném úseku před Logan Passem (2025 m) téměř vysekaná do skály. Výhledy jsou skvělé hlavně v horních partiích cesty.

Scenérie v národním parku Glacier
Scenérie v národním parku Glacier

Když jsem nahoře a rozhlížím se po okolních strmých skalnatých horách, vidím, že jeden by musel být zručný horolezec, když by je chtěl pokořit. Tohle už není turistika, říkají tomu scrambling, jak jsem následně poučen. Vybírám nejlehčí ze všech - Mt. Oberlin (2493 m), to by snad neměl být příliš velký oříšek. Ale je třeba se složitě registrovat, dostávám podrobný popis kudy přesně jít a mám dát vědět, že jsem se v pořádku vrátil. Ještě před tím, než vyrazím, připravuji si v autě vydatný oběd, první dnešní jídlo.
Myslel jsem, že budu muset cestu složitě hledat, ale jde se po krásné pěšině napříč vysokohorskou loukou místy porostlou stromy či klečí.

Mt. Oberlin
Mt. Oberlin

Samotné stoupání na vrchol hory je dost ostré, ale nijak technicky náročné a ani převýšení není závratné, jen kolem 450 metrů. Za necelou hodinu jsem nahoře a kochám se výhledem dolů do údolí, kterým jsem přijel, na Logan Pass, na okolní vysoké hory i na nekonečné moře vrcholků v dálce.

Výhled z Mt. Oberlin
Výhled z Mt. Oberlin
nic
Logan Pass z Mt. Oberlin
Logan Pass z Mt. Oberlin

Je krásný den, tak s cestou zpět nepospíchám. Stejně jsem na parkoviště dorazil za tři čtvrtě hodiny.
Pokračuji dále v cestě autem a z průsmyku klesám k jezeru St. Mary Lake, občas zastavuji, abych si prohlédl nějaké panorama.

St. Mary Lake
St. Mary Lake

Opouštím území národního parku a je mi trochu líto, že jsem Glacier tak profrčel. Chtělo by to nějakou vícedenní túru do odlehlejších oblastí, ale není čas. Zoufale ještě jedu alespoň do nedalekého Valley of Many Glacier, ale celkem zbytečně, protože ze silnice stejně není nic nového a závratného vidět a pěšky už se mi teď večer nikam nechce. Vracím se zpátky na hlavní silnici a uháním dále podivnou krajinou porostlou neprostupnými křovisky. Za městem Browning pak přichází nekonečné prérie s dobytkem, jako vystřižené z nějakého westernu. Těmi pravděpodobně budu projíždět celý zítřejší den. Slunce zapadá za daleké hory na obzoru a dnešní noc strávím na rest area u městečka Dupuyer. V noci to bude asi docela drsné, protože mokrý hadr, který jsem nechal asi čtvrt hodiny venku, za tu chvilku úplně zmrzl.

Napříč Montanou

4. října 2001: Jsem dost zaskočen, jak mocně paní Zima přes noc udeřila. Sníh jsem čekal spíš na Aljašce, ale budiž.

Překvapivé ráno v Montaně
Překvapivé ráno v Montaně

Na další cestu se vydávám takřka neprodleně, za neustálého padání jedu směrem na Great Falls. Počasí, že by psa nevyhnal - kravám to však očividně nevadí a vesele spásají to bílé dopuštění.
Great Falls (58000 obyvatel) je jediné větší město v Montaně, přes které vede má cesta. Centrum je tvořeno dvěma souběžnými ulicemi, stačilo se projet jednou tam a zpět, abych našel knihovnu a místo k zaparkování. Dorazil jsem dokonce ještě před otevřením, tak v autě dodatečně snídám. Po vyřízení elektronické korespondence ještě kupuju nějaké jídlo (jedno z posledních), tankuju a znovu vyrážím do montanské krajiny.
Po sněhu už není ani památky, jen občas se ještě objeví krátká přeháňka. Ranče, pole, ranče, pole, vesnice a zase ranče - to je obrázek, který se mi naskýtá na desítkách kilometrů. Pravda - v okolí Lewistownu přicházejí i kopečky (Judith Mountains), porostlé řídkým jehličnatým lesem. Provoz je nečekaně hustý hlavně díky kvantům kamionů a tak se má touha po osamělé silnici naplňuje až po dobrých 130 mílích za Great Falls. Následujících 300 kilometrů projíždím velmi řídce osídlenými prériemi, bez debat dnešním nejkrásnějším úsekem.

Prérie v Montaně
Prérie v Montaně
Zápas "dobra a zla" nad Montanou
Zápas "dobra a zla" nad Montanou
Polorozpadlý ranč
Polorozpadlý ranč

Velkou část území v této části Montany zaujímají tzv. badlands, erozí rozrytá země s bizarními skalnatými svahy a roklemi. Krajina je monotónní a přitom stále jiná. Značně k tomu přispívá i drama odehrávající se na obloze, po které silný vítr prohání různě tvarovaná a zbarvená oblaka, díky nimž je každou chvíli jiné světlo. Momentální pocity jsou nepopsatelné, stejně tak jako se na žádnou fotku nedá zachytit atmosféra překonávání těchto širých dálek. Zrovna ve chvíli, kdy se stodvacítkou řítím vstříc soumraku a maximálně si vychutnávám osamělou jízdu, mě z této meditace vytrhuje malý pták, který se zprava nečekaně vyřítil před mé auto, při té rychlosti však neměl šanci uniknout a po nárazu do stěrače jsem jen v zrcátku viděl jak vysokým obloukem spadl do příkopu. Hranice života a smrti je tak tenká.
Již jen nevysoké kopce Big Sheep Mountains mě oddělují od - v tuto chvíli - naprosto opuštěné dálnice, která mě bude dělat společnost až do Wisconsinu. K němu jsem se dnes přiblížil o 750 kilometrů. Těsně před hranicí se Severní Dakotou nocuji na rest area ve Wibaux.

Obsah | Pokračování


 HOME | MAPA CESTY | FOTOGALERIE | STATISTIKA | ODKAZY