Aljaška a Kanada 2001
OBSAH | MAPA CESTY | FOTOGALERIE | STATISTIKA | ODKAZY


Cesta do Fairbanks

8. září 2001: Nádherné podzimní ráno. Poslední desítky kilometrů v Kanadě jsou z levé strany lemovány úchvatnými horami Kluane Range, míjíme nádherné scenérie a bezpočet krajinných zátiší které si přímo říkají o vyfocení. 

Ranní výhled z kempu
Ranní výhled z kempu
Ovce aljašské
Kluane Range
Kluane Range
Kluane Range

Kanada před hranicí s Aljaškou
Kanada před hranicí s Aljaškou
nic
Krajina před hranicí s Aljaškou
Kanada před hranicí s Aljaškou

Hraniční přechod - pohodový celník dlouho neotravuje zbytečnými otázkami. Aljaška nás vítá v podobném duchu nádhernou divočinou oděnou do podzimního hávu korunovanou až nadpozemskými horami - Nutzotin Mountains, Mentasta Mountains, Alaska Range... 
Vjíždíme do nížiny a civilizace kolem Toku: silnice rovná jako přímka lemovaná březovým lesem, jež brání jakémukoliv výhledu, nakonec se přece jen prosazují zaledněné hory.

Typická krajina ve vnitrozemí Aljašky
Typická krajina ve vnitrozemí Aljašky
Alaska Range
Alaska Range
Alaska Highway, Alaska Range
Alaska Highway, Alaska Range

Delta Junction - tady končí Alaska Highway. My to smažíme dál po Richardson Highway do Fairbanks. Po cestě bezradně plánujeme program na další dny. S Karlem nás totiž strašně láká Dalton Highway, nejsevernější silnice na Aljašce, ale máme strach o naše auto. Chceme zjistit, zda by se ve Fairbanks nedala za rozumnou cenu půjčit nějaká kára, s kterou by se tam dalo na pár dní vyjet. Zítra je ale jako na potvoru neděle, tak to s tím vypadá bledě. Jako plán B jsme vymysleli silnici Steese Highway, která vede na severovýchod od Fairbanks asi 160 mil do Circle na břehu Yukonu a nedaleko tam jsou jedny termální lázně Circle Hot Springs, které chceme navštívit. Po cestě možná půjdeme také na nějakou malou túru.

Steese Highway

Fairbanks téměř ignorujeme (s výjimkou obchodů) a ještě večer vyrážíme po Steese Highway na sever. Nejprve kousek po dálnici, pak chvíli po normální silnici, ta se však nakonec mění v poměrně rozbitou prašnou cestu. Jedeme chvíli potmě a hledáme jeden kemp, který se stále neobjevuje. Nevíme, jestli jsme ho už dávno nepřejeli, tak na to kašlem a zastavujeme na takovém plácku u silnice asi 50 mil za Fairbanks. Už tu pár aut stojí, takže nocovat tu nebudeme sami.

9. září 2001: Steese Highway prochází nádhernou krajinou. Nejsou to žádné bombastické scenérie, spíše decentní krása v podobě vlnících se nevysokých kopců pokrytých teď na podzim krásně zlatavými smíšenými lesy, ale je to téměř liduprázdná divočina. Silnice je prašná, nicméně jízda po ní není nepříjemná, místy ani není poznat rozdíl od asfaltu. 

Steese Highway
Steese Highway

Začínáme stoupat do průsmyku Twelvemile Summit. Je přes tisíc metrů vysoký, což tady na severu znamená nad čárou lesa. Svůj začátek tu má jedna z nejpopulárnějších pěších tras v okolí Faibanks - Pinell Mountain Trail - dvoudenní túra vysokohorskou tundrou, která po 27 mílích (43,4 km) končí na jiném průsmyku na Steese Hwy. - Eagle Summit. I když je hlavně díky silnému a studenému větru, kterému v pustině beze stromů nic nebrání v cestě, docela zima a přesto, že nemáme v úmyslu se tu příliš zdržovat, vyrážíme jen tak nalehko alespoň na krátkou vycházku do této nehostinné krajiny. A dobře jsme udělali - rychle nabíráme výšku a po pár kilometrech se naskýtají úchvatné výhledy na okolní donekonečna se táhnoucí holé kopce. 

Pinnell Mountain Trail
Pinnell Mountain Trail
Pinnell Mountain Trail
Pinnell Mountain Trail
Pinnell Mountain Trail
Pinnell Mountain Trail

Mít víc času, určitě by stálo za to si Pinell Mountain Trail projít celý. Po zhruba osmikilometrové pěší pauze pokračujeme dál, přejíždíme již zmiňovaný Eagle Summit, v jehož okolí jsou na mnoha místech vidět stopy po někdejším rýžování zlata a klesáme do lesnatých rovin yukonské nížiny. 

Výhled z Eagle Summit
Výhled z Eagle Summit

Po projetí zapadlé díry s poněkud nepatřičným názvem Central se povrch silnice rázem rapidně horší a tak posledních 34 zatáčkovitých mil do Circle připomíná spíš rallye. V Circle končí po 162 mílích z Fairbanks na březích Yukonu Steese Highway. Až do začátku 90. let byl tenhle ospalý zapadákov nejsevernějším místem na Aljašce, kam se dalo dojet autem; o tenhle primát však Circle přišel otevřením Dalton Highway pro veřejnost. Pro nás to však nejsevernější bod našeho putování je, neboť na Dalton Highway jsme se nakonec nevydali ale o tom bude ještě řeč. 

Circle - nejsevernější místo naší cesty
Circle - nejsevernější místo naší cesty
nic
Dům v Circle
Dům v Circle

Jinak se tady hlavně přesvědčíte o známé pravdě, že někteří lidé žijí na místech, kde vy byste to zvládli jen s nemalými obtížemi. Kromě hejn neuvěřitelně dotěrných much tu v podstatě nic zásadního neuvidíte. Skutečnost, že jsme opravdu dost daleko od regulérní civilizace potvrzuje i šílená cena benzínu na místní pumpě. 2,3 dolaru za galon je hodně vzdálené relacím, na jaké jsme zvyklí. Ani jsem se nedíval, jestli na hadici náhodou nebyla pavučina.:-) Každopádně jsem ale rád, že jsme do těchto končin zavítali a to i kvůli následujícímu zážitku.
8 mil od Central se nacházejí Circle Hot Springs. Je tu malý hotel a u něj bazén napuštěný vodou z termálního pramene, jež je ochlazována na příjemných 40 stupňů. Na Aljašce i v Kanadě je spousta takových míst, které místním i případnému poutníkovi nabízejí příjemnou relaxaci a očistu. Za 5 dolarů jsme vychutnávali domáckou atmosféru tohoto místa, v němž jsme jakožto jediní cizinci mezi místními "domorodci" působili trochu exoticky.

Circle Hot Springs
Circle Hot Springs

Večer jsme pak uháněli celou tu štreku zpátky a už byla dlouho tma, když jsme prosvištěli Fairbanks a dojeli do North Pole do kempu v jakémsi městském parku.

Dalton Highway ?

10. září 2001: Představa další cesty stále více na sever po Dalton Highway je velmi lákavá. Tahle téměř 800 mil dlouhá drsná silnice, jež kopíruje transaljašský ropovod, byla vybudována jen kvůli naftařskému komplexu Prudhoe Bay na pobřeží Severního ledového oceánu a pro veřejnost byla celá otevřena až v roce 1995. Většinu provozu tvoří obrovské zásobovací trucky a všechny průvodce od jízdy po této trase vlastním autem odrazují. Rozsáhlé území pusté a neobydlené krajiny, panenské pohoří Brooks Range, severní polární kruh - to všechno na mně ale působí jako obrovský magnet. 
Dopoledne po obvolání několika půjčoven ve Fairbanks zjišťujeme, že ceny za pronájem auta jsou pro nás příliš vysoké. No nic - zkusíme to s Dodávkou - uvidíme, jak bude cesta vypadat a podle toho se rozhodneme. Aspoň na polární kruh dojet, to by byla paráda. Jedeme tedy na sever po Elliot Highway. Je to trochu drsnější a pomalejší než včera, ale dá se to.

General Store při Elliot Highway
General Store při Elliot Highway

85 mil za Fairbanks začíná Dalton Hwy. Po prvních několika mílích se objevují pochyby - chvíli stojíme, váháme, nakonec to otáčíme a jedeme zpátky. Nejdřív mě to docela štve, ale na druhou stranu musím uznat, že argumentů proti pokračování je hodně. Na polární kruh zbývá ještě 115 mil; nevíme jaký bude povrch cesty dál a jak dlouhou dobu bychom tu ztratili; nevíme, kdy přesně zavírají Denali, ale bude to s největší pravděpodobností každým dnem. Riskovat zničení auta v polovině našeho putování a uzavření národního parku, který má možná být vyvrcholením celé cesty, nemá cenu. 

Vstříc Denali

Vracíme se a pokračujeme na jih směr Anchorage. Pomalu opouštíme kopečky v okolí Fairbanks, když tu se před námi znenadání otevře úchvatný pohled na rozlehlou plošinu, která je po celé délce obzoru ohraničena hradbou hor - Alaska Range. A přímo před námi z té roviny jako fata morgana vystupuje zaledněný masiv Mount McKinley ozářené zapadajícím sluncem. Je přes 200 kilometrů daleko a přesto je obrovská.

Mt. McKinley
Mount McKinley

Jedeme až do setmění a na noc zastavujeme u nějakého potoka stranou od silnice. Ráno si musíme přivstat, abychom co nejrychleji dojeli do visitor centra. Doslova se modlím za dobré počasí a doufám, že jsme tu mršku neviděli naposledy.

Obsah | Pokračování

 HOME | MAPA CESTY | FOTOGALERIE | STATISTIKA | ODKAZY