Aljaška a Kanada 2001
OBSAH | MAPA CESTY | FOTOGALERIE | STATISTIKA | ODKAZY


Přes Whitehorse do Watson Lake

21. září 2001: Zbývá nám 200 kilometrů do Whitehorse. Odtud je to odhadem ještě dalších 3400 km do Vancouveru. Na to vše máme 10 dní, přičemž s jedním počítáme na samotný Vancouver a další zhruba tři dny chceme strávit na jihu v národních parcích ve Skalistých horách (Jasper, Banff, atd.) Jednoduše řečeno - pomalu se nám to krátí a je třeba trochu zrychlit. Zatím se nám dlouhé přesuny moc nedařily. Jednou jsme sice ujeli 730 kilometrů, ale průměr máme sotva 300.
Hned za kempem míjíme Five Finger Rapids - zrádné peřeje na Yukonu, které představovaly největší vodní překážku při plavbě zlatokopů do Dawson City. Projíždíme plošinu Yukon Plateau, mírně zvlněnou pustou krajinu s dlouhými rovnými úseky silnice. Trochu neplánovaně si dáváme více než dvouhodinovou pauzu u termálních pramenů v Takhini Hotsprings nedaleko Whitehorse. Tam se pak už moc nezdržujeme - jen na nezbytný internet a kvůli jídlu. K večeru se vydáváme na cestu po Alaska Highway na východ. Prší a pomalu se stmívá. Zastavujeme na večeři a jsme rozhodnuti pokračovat dále i po tmě až k začátku Cassiar Highway. Tenhle úsek jsme už jednou projeli cestou sem, takže jej můžeme oželet. Jediní, kdo s námi sdílejí noční dálnici, jsou truckeři, ostatní provoz je téměř nulový. Za pár hodin přijíždíme na kýžené místo. Kemp, ve kterém jsme se chystali přenocovat, je ale zavřený - nemilé. Naštěstí je kousek odsud ve Watson Lake další...

Alaska Highway

22. září 2001: Ráno si prohlížíme Watson Lake, respektive místní atrakci Sign Post Forest, les tisíců a tisíců nejrůznějších značek a tabulek, které zde nezastavitelně přibývají od doby, kdy byla budována Alaska Highway.

Sign Post Forest ve Watson Lake
Sign Post Forest ve Watson Lake

Po ní si to hrneme dále severem Britské Kolumbie. Po několika týdnech intenzívního cestování přenádhernou krajinou na sobě pomalu začínám pozorovat jistou otupělost ve vnímání přírodních krás. To, co by člověka v prvních dnech na cestě posadilo na zadek, už teď beru tak nějak s nadhledem. Nevím, jestli je to normální nebo ne. Každopádně přinejmenším první polovina dnešního dne tak není z mého pohledu nic moc a scenérie se znatelně zlepšuje až při průjezdu severním okrajem Skalistých hor. Ty se svými vrcholy snaží na každém kroku dokazovat oprávněnost svého pojmenování. Jejich vrcholná fáze přichází v provinčních parcích Muncho Lake a Stone Mountain.

Alaska Highway
Alaska Highway
Muncho Lake
Muncho Lake
Hory kolem Muncho Lake
Hory kolem Muncho Lake

Silnici lemují flegmatická zvířata
Silnici lemují flegmatická zvířata
Modelka...
Modelka...
Summit Lake
Summit Lake

Tady se také nachází nejvyšší bod na celé Alaska Highway: Summit Pass (1267 m). Z hor se pak dlouho klesá do lesnatých rovin Britské Kolumbie.

Sjíždíme z hor
Sjíždíme z hor
nic
Kanadské topoly
Kanadské topoly

Těsně před Fort Nelson jsou po dlouhé době k vidění první náznaky zemědělství. Do tohoto široko daleko jediného zaznamenáníhodného sídla přijíždíme právě dost večer na to, abychom zde strávili noc v kempu na západním okraji města (WestEnd Campground).

Alaska Highway, John Hart Highway

23. září 2001: Další v podstatě přesouvací den ničím nepřekvapil. Od rána bylo hezké i když větrné počasí, mastili jsme to dál po Alaska Highway a to asi jejím nejméně zajímavým úsekem mezi Fort Nelson a Dawson Creek, kde začíná. Až tam jsme ale nedojeli, protože jsme to vzali zkratkou a těsně před Fort St. John odbočili do krásného údolí řeky Peace River. Postupně jsme se znovu se přiblížili k horám a podruhé profrčeli napříč hřebenem Rocky Mountains. Do večera jsme po John Hart Highway dojeli až před Prince George do kempu v Salmon Valley. Za celý den jsme zdlábli rekordních 800 kilometrů.

Prince George, Yellowhead Highway

24. září 2001: Ráno jsme dojeli do Prince George, kde jsme se zdrželi různými spíše praktickými věcmi. Nechali jsme vyměnit olej v autě, koupili další ojetou pneumatiku, navštívili knihovnu, udělali nějaké drobné nákupy... Zkrátka jsme zase byli po pár dnech ve městě.
Odpoledne jsme se vydali po Yellowhead Highway na východ vstříc hranici s Albertou a národním parkům ve Skalistých horách. Je jich tu celkem šest, my projedeme postupně pět z nich v pořadí: Jasper, Banff, Yoho, Glacier a Mt. Revelstoke. Všechno to jsou klenoty kanadské ochrany přírody a např. Banff je třetím nejstarším národním parkem na světě. Byl založen už v roce 1885. Od prvního a největšího z nich - Jasperu - nás teď dělí kolem 400 kilometrů. V dálce se na obzoru začínají objevovat první velikáni, jako např. nepřehlédnutelný Mt. Sir Alexander (3274 m). Postupně nás hory obklopují z obou stran, údolí kterým projíždíme se čím dál tím více svírá a horská scenérie krásní. Vyvrcholením toho všeho je obrovský Mt. Robson (3954 m) - nejvyšší hora kanadské části Skalistých hor.

Mt. Robson
Mt. Robson

Kousek za ním jsme přenocovali.

Obsah | Pokračování
 HOME | MAPA CESTY | FOTOGALERIE | STATISTIKA | ODKAZY